Polykám
slunce / a vyfukuju páru / a přes den se ti skrývám po lesích / a tam tě
pozoruju z listí / a čekám, až přijdeš blíž zpívá
mi do uší Zvíře jménem Podzim zatímco se procházím večerní mlhou padající na osloský
přístav a s husí kůží pozoruji bělavou hladinu oceánu splývající
s téměř hmatatelně přítomným nebem. Schoulené postavy kolemjdoucích,
ozářené stříbřitými paprsky lamp, mě jako ve snu míjejí až po brady zachumlané v huňatých
ovčích šálách. Ve vzduchu se vznáší omamná vůně spadaného listí a slaného moře.
Nutí to k poklidnému rozjímání, pití horkého čaje a hodinám stráveným pod
peřinou. Člověku je z toho mnohdy až úzko. A jindy příjemně smutno. Vidíš
to druhým na očích. Cítíš, jak se s tím snaží každý po svém poprat. Zvíře
jménem Podzim na svém eponymním debutovém albu vzdává podzimu hrajícímu barvami
i temnotou hold s obdivuhodnou lehkostí. Nemělo by proto chybět
v hudebním přehrávači žádnému fanouškovi tohoto překrásného a komplikovaného
ročního období.
Frontmana Zvířete Jakuba Königa mnozí
z vás znají z českolipské kapely Obří broskev (1994 - 2010) nebo jako
tajuplného postapokalyptického kuchaře Kittchena (2011 - dodnes). V české
hudební scéně vyniká nevšedními texty nepodbízejícími se hlavnímu proudu, které
se pohybují na hranici poezie a dokáží v několika málo vhodně zvolených
slovech proniknout až na dřeň. Prostřednictvím Jakubových písní vstoupíte do
snového světa plného hravosti, nadsázky, nezvyklých slovních spojení, ale také
strachu, úzkosti a tmy. Kdyby Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp
zpíval ještě o kapku melancholičtěji, byl by od přednesu Jakuba Königa
k nerozeznání. Zatímco tyto konstanty se při žádném z jeho projektů
nemění, odlišuje každý z nich pečlivě promyšlený a originální koncept,
z nějž vycházejí. V případě Kittchena příběh maloměstského kuchaře z
budoucnosti přeživšího jadernou válku. V případě Zvířete jménem Podzim
oslava krásy i nebezpečí zpěvákova oblíbeného ročního období.
Zvíře však není ani zdaleka projektem
samotného Jakuba. Tvůrčí vizi mu od loňského podzimu ve studiu pomáhaly naplnit
další výrazné osobnosti české hudební scény, zejména Marie Kieslowski, Aid Kid, Tomáš Neuwerth,
Tomáš Havlen, Ondřej Mataj a Veru Linhartová. Vrcholem tohoto magického spojení
jsou dle mého názoru skladby Neděle a
Černou. V první z nich se
zpěvák marně snaží vypořádat s rozchodem a úspěšně se přitom vyhýbá
otřepaným klišé, která jsou s tímto obvyklým tématem v hudbě
neodmyslitelně spjata. Některý věci prostě
za boha nevysvětlíš / a můžeš to zkoušet / můžeš se připravovat / ale když
dojde na lámání chleba / tak se ti slova v puse jen drolí / Jak ti citlivě
a s láskou říct / že už tě nemám rád? zpívá a mně se ježí vlasy hrůzou. V Černé Jakub otevřeně mluví o temnotě více či méně přítomné v každém
člověku, kterou nás dnešní doba sice nutí potlačovat a pokud možno popírat, ale
na podzim jí stejně nikdo neunikneme. Co
to v sobě mám / co to v sobě mám / co mě to táhne dolů a svírá / co
mi to podráží nohy a podkopává život / asi jsem to jenom já / jsem to jenom já jsou
verše, které mi zarývají drápy až do morku kostí.
Některé skladby čerpají z tradice českých lidových písní, i když jsou zahaleny do
temného hávu postmoderny. Příkladem může být píseň Kolíne vyprávějící o zavražděné dívce pohozené u kolejí nebo křehká
ukolébavka Maruško, v jejímž
pozadí se však ukrývá cosi zlověstného. Na albu najdete také kratší
instrumentální skladby Volání, Ampliony a Skrýš atmosférou připomínající tvorbu islandských Sigur Rós, které
by mě samy o sobě příliš nezaujaly, avšak v kontextu celé desky hrají
nezastupitelnou roli při propojování ostatních písní do většího kompaktnějšího
celku. Právě tuto mnohotvárnost a rozmanitost jak v množství hudebníků,
tak v žánrech jednotlivých písní, považuji za největší přednost Zvířete, neboť
se mohlo klidně stát, že se tak velkolepě pojatý projekt v celé své
nestejnosti a komplexnosti rozpadne a utopí. Naštěstí tomu tak není. Jistě velmi
pomohlo chytře zvolené jednotící téma, stejně jako dlouholeté zkušenosti všech výše zmíněných tvůrců. Zvíře
jménem Podzim v sobě spojuje to nejlepší z pohádkově zasněné Obří broskve
i temného kuchaře Kittchena a díky zapojení dalších hudebníků přináší ještě
něco svěžího, dříve neznámého.
Nový význam deska nejspíš dostane po přečtení
Jakubovy stejnojmenné knížky, která vychází 21. listopadu a v širším
smyslu je neodmyslitelnou součástí jeho podzimního projektu. Nevím jak vy, ale
já už se moc těším, až si uvařím čaj, zalezu do postele a za zvuku dešťových
kapek ťukajících na okenní tabulky si příběh podzimu přečtu. Zatím se však
spokojím i s dlouhými procházkami mlhou a Zvířetem volajícím ze
sluchátek mého starého mp3 přehrávače.
Žádné komentáře:
Okomentovat